NEZÁVISLÉ PŘÍBĚHY I.

 

LÉTAJÍCÍ PANÁKY

            Patnáct chlapů na cestách. To je bomba.

            Podvečerní pohoda u stanů.

            Sedíme u stolků, klábosí se a létající panáky (sklenička 0,03 litru, od marmelády se šroubovacím víčkem, kam je možné nalít cokoli a kamarádovi hodit i přes stůl na větší vzdálenost) létají při ochutnávce všeho, co teče.

 PPře

 

 

 

NO NEKUP TO! Ale co?

            Při vstupu na tržiště slyšíme. „Pasmatri, amerikánci prijechali“.! „Nejste svobodní, tady je málo chlapů, kolegyně se bouká. Nemáte volné kamarády?“

 

            Můžeš tady být hned pod pantoflem. Je možné si ho na trhu hned i koupit. Ale který?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

CHLAPCI SPÍCÍ

„To je hrozné jak někomu ve stanu smrděj nohy. A to tam spím sám!?!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

SÁZKA O FLAŠKU VODKY – „Kolik mi dáš gólů?“ „O vodku!“

TROCHU TOALETY -  Poplatek je jen 2,- Kč a to stojí za to!

 

 

 

 

 

 

KAPITÁN NIKOLAJ

           

            Ráno se láme k poledni a v táboře je klid. Všichni jsou na moři. Auta a stany hlídá dvojice našich „trosečníků“. Prostě někdo tu musel zůstat.

 

            Po cestě se pomalu blíží bosá postava do půl těla, s bříškem, igelitovou taškou a prutem na ryby. Zastavuje u nás a tupě zírá na naše stolky s lehkým nepořádkem. Vyptává se zda jsou tu ryby, že jde na býčky. „Je jich tu plno, ale ne všude“. Odchází.

           

            Čas běží a podvečerní slunce se blíží k horizontu  před kterým se zjevuje nám již známa postava. Vrací se nám známý rybář. Opět se zastavuje a opět tupě zírá. Po chvíli říká že se jmenuje Nikolaj a je kapitánem letectva. Chce  panáka na seznámení. Naše „táborová hlídka“ mu nalévá 250 gr  českého rumu. „Na pij, eto českyj kanjak!“  Zvedá pravou ruku s hrnkem do pravého úhlu jak v historických ruských filmech a celý obsah zalomí do hlavy. Sedá si k nám a dává si druhého stakána. Něco mele a je mu rozumět jen „Ja ně ruskaja sviňja, já ně ruskaja sviňja, ….“ Což mele stále dokola. Nezbývá nic jiného, než mu nalít další sklenku abychom se ho zbavili. Opět důstojnický postoj, ruka do pravého úhlu a šup tam s ním.

 

            Dostává i hlad a chce něco „pokúšať“. Na stole je poloprázdný hrnec rýže z masem, který tu zbyl od večera. Vrhá se na něho a do dna ho zbaští. Alespoň to nemusíme vyhazovat. Stačí to jen umýt. Dostává za to čtvrtý pohárek, takže liránek rumu je v něm.

 

            Co ale s ním? Jak se ho zbavíme?

           

            „Co ti řekne tvá žena“, hrajeme na nejslabší stránku mužů. Trefili jsme se! Zamyslí se a vrávoravě se zvedá a se slovy  „Ja ně ruskaja sviňja, já ně ruskaja sviňja, ….“ A pomalu nejistým krokem a doslova zpitý jak carský důstojník odchází. V kině jsme to už viděli, ale toto je nade vše filmy!

           

            To už se vrací kluci z moře. Něco pojedí a jedem do vesnice autem. Kapitána letectva potkáváme tak 200 m od našeho tábora jak jeho bosé nohy našlapují prach cesty a vrávoravě se vrací ke své ženě.

 

            Snad mu nevynadá, že je „ruskaja sviňja“ …. Není!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

BARAKUDA č. 1

            Že by tady, 2500 km od domova někdo čekal, že zde najdeme bar Barakuda, tedy stejnojmenný podnik z našeho provinčního městečka? Tak to tedy ani ve snu.

 

            Klímoš hned volá domů. „Jsme v Barakudě na pivě.“

 

            Na druhé straně údiv s úděsem: „Vás vrátili? Jste doma?“

 

 

 

 

BARAKUDA č. 2

 

            Bar Barakuda nás uchvátil již první den. Ne jen svým shodným názvem připomínající nám tak „rodnou vísku“, ale i cenou za pivo. Dokonce Staropramen za 12,- Kč.   Dáváme si tedy po flašce. „Dejte to ještě jednou.“ „Staropramen došel“.

            „Dejte co máte!“. Přináší Tuborg a místní Oboloň 12°. Jde to pít. 

            „Dejte to ještě jednou“. „Tuborg a Oboloň 12° došel. Je jen Oboloň 10°“.

            „Dejte co máte!“. Přináší Oboloň 10°. Jde to pít. 

            „Dejte to ještě jednou.“ „Tuborg a Oboloň 12° došel.

            „Co máte?“ „Pivo prosím právě došlo! Bude zítra.“

            Druhý den koupili víc piva. To však netušili, že nás přijde víc. Situace se opakovala. Došlo.

            Nu což. Jdeme domů. To už ze svých cest dávno známe. Přijedeme, pivo dojde. Nikdo nechápe proč?

 

 

 

BARAKUDA č.3

 

            Ceny někdy rostou jak o závod.

            Cena v Barakudě denně rostla o 1 hřivnu. To je o 4,- Kč. Když místní majitelka začala požadovat 8,- hřiven, což připomíná drahotu a pomalu západoevropské ceny, opouštíme navždy tento podnik.

            Naproti, jen 200 m odtud otevřeli nový podnik a mají točené za 3,- Hr. Zajdeme ho ochutnat. Bylo dobré.

            Majitelka Barakudy když to zjistila přijela za námi na kole a slibovala, že ceny zase vrátí domů. Už jsme se ale nevrátili. (Druhý den ráno jsme i tak odjeli domů). Má tak asi výčitky svědomí dodnes. Nebo namaštěnou kapsu?

 

 

BARAKUDA č.4

            Někdy i letní podvečer se zvrtne. Pár piv, pár gramů vodky a nálada je tady. Pak už se vám líbí i „děvočky“ které chodily s Leninem do školy.         Zkrášlovače žen zkrášlí i obdivovatele.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

KATASTROFA č.1

 

Textové pole: Foto cenzurováno!

            Uprostřed hluboké noci na Dněpru hlásí jeden z účastníků expedice: „Katastrofa, katastrofa“.

            Ta byla zažehnána Karetkovou baterkou a uvedením vyhlašovatele katastrofy do správného směru, kde byly vytýčeny přírodní toalety.

            Nedošlo tak již ke zkoušce nepronikavosti plachty, pod kterou Karetka spal.

 

 

 

KATASTROFA č.2

Textové pole: Foto cenzurováno!

            Stejný příběh, stejné postavy. Jen se to odehrálo jindy a jinde.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

KATASTROFA č.3

 

Textové pole:

Katastrofa č. 3 se naštěstí neodehrála a proto i foto chybí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

JDEME POD HLADINU