TARCHANKUT - POTÁPĚNÍ K VRAKŮM

Načervenalé slunce hlásí nový den a my se vydáváme k ponorům na lodní vraky. Vybrali jsme dva a zabere nám každý jeden den.

Vydáváme se po silnici směrem na východ. Objíždíme jezero Donuzlav. Je unikátní jak svým rozměrem, tak konfigurací, geomorfologií, tak i florou a faunou tohoto ekosystému. Táhne se od moře na sever hluboko do pevniny v délce 35 km, kde dosahuje šíře několika set metrů. Blíže k moři se rozšiřuje až na 9 km. Od moře ho dělí písečný přesyp. Plocha jezera dosahuje 47 čtverečných kilometrů, s hloubkou dosahující až 25 m. Skalnaté pobřeží vytváří řadu zálivů a mysů oblíbených turisty. Dno jezera je pokryto vrstvou jílu, který má léčebné účinky. Blíže k moři žijí ryby mořské, (Barabula, Larička, Kefal, Stavrida). Severněji voda sládne a je tu tolstolobik a kapr. Unikát. Voda která je zde jak mořská, tak jezerní i pramenitá, v bývalém ústí řeky, se rychle vypařuje na slunci a vzniká – rapa. Zahuštěný (až 80%) roztok solí kalcia, natria, chloru, bromu a dalších prvků. Voda je tak hustá, že tady se nepotopíš. Ani ten kdo neumí plavat.

Po devadesáti kilometrech krkolomných silnic, nás tak čeká vesnička Mirnyj. Vjíždíme do opuštěného bývalého vojenského prostoru připomínající naše Milovice po odchodu sovětských vojsk. Kontrolují nás nějací maskovaní muži. V areálu vidíme řadu pustých budov a zřícené letadlo. Jak spadlo, tak leží.

Nastupujeme na loď. Vítá nás kapitán, jeho žena „doktorka“, třináctiletá dcera jako stevardka, potápěčský instruktor a pomocník. Po hodině plavby přijíždíme na místo. Měla tu být bojka označující vrak, ale vzala ji bouře. Je tu jen pětilitrový kanystr. Instruktor se vrhá do vln a vrak po několika pokusech nachází a váže kotvící lano na vrchol stěžně v hloubce 35 m.

Seznámili nás s vrakem lodi VARNA který leží v hloubce 56 m. Vana.

Nejvyšší bod lodi je 32 m - stožár. Nadpalubí se dobře zachovalo.

V jednom z pater podpalubí jsou vidět staré brusy. Další patro přináší kouzlo, je plné dřevěných klád a sudů od 40 do 400 litrů. Připomínají vinném sudy. Na přídi a na zádi jsou osazeny dvouhlavňové konóny.

Příprava a jdeme do vody.

Dole jsme jen chvíli. Pár fotografií a …….. zjišťujeme, že lano které tam mělo být tam není. Stoupáme tedy po slabém lanku na kterém je přivázána pětilitrová petka. Na slabém lanku jsme dva. Silný proud nás zahání stále více bokem lodi. Ze všech sil se dostáváme k bortu lodi a pak na palubu. To lano bylo uvázáno prostě jinde.

Samozřejmě tam bylo, snad jsme měli někteří hloubkové opojení a na vrcholu stožáru jsme ho nenašli. Josef se snažil udělat ještě pár fotek a tak se trochu zdržel. Byla z toho 52 minutová dekomprese. Pět minut za padesát. Pěkný nepoměr.

DEKOMPRESNÍ KOMORA

Radek s Ondrou využívají nabídky strávit čas v přetlakové komoře. Pro velké vlny však až v přístavu. Simulují nám hloubku 70 metrů a tak to celé trvá dvě a půl hodiny.

Zbytek našich kolegů na palubě zatím hraje karty a popíjí s posádkou vodku a slivovici, což kapitána lodi pěkně zmohlo.

Navečer se vracíme. Po dvou dnech se vracíme do přístavu. Odjíždíme na další vrak.

VOLHA – DON. Jde o německou loď. Bývala to sovětská „Krasnaja Moldavia“, vystavěná v r. 1917 - 1929. V letech 1929 do 1941 sloužila jako nákladní loď na převoz rudy „Volha – Don“. V r. 1941 byla zajata Němci, přestavěna a uvedena znovu do provozu v r. 1943.

25. listopadu 1943 v konvoji ochraňována rumunskými dělostřeleckými loďemi „Stihi“ a „Dumitrescu“, R-205 a loveckou lodí ponorek UJ-2301 a UJ-2309 jela do Sevastopolu. Na palubě měla 325 ks nákladu pro Luftwaffe. V 19:07 sovětská ponorka L-6 pod velením B.V.Gremjaka prorazila loď jediným torpédem. Zemřelo 5 lidí. Zbytek posádky byl zachráněn doprovodnými plavidly. Plavidlo zůstalo na hladině a připojeno za loď Dumitesku. Sílící vlny a vítr způsobil, že kolem 3 mil od břehu se loď potopila.

Vrak dnes leží na hloubce 32 metrů.

Náš ponor se rozhodly zkomplikovat asi dvoumetrové vlny. Nepodařilo se jim to. Všichni jsme se bez větších problémů zanořili. Dole u vraku nás čekalo překvapení v podobě nízké viditelnosti, která se pohyboval od 5-ti do 3 metrů.

Vrak je celkově zachovalý. V nákladovém prostoru se nachází kompletně zachovalý kanón i s lafetou, jakýsi přípojný nákladní vozík a v hloubi podpalubí i velká hromada dělostřeleckých granátů.

Kapitánský můstek s obytnou částí se dá bez většího rizika proplavat. V těchto prostorách však nic zajímavého není. Zdejší podvodní průzkumníci zřejmě své úlovky z tohoto vraku již dávno odnesli a rozprodali na tržištích.

Na hladině však vítr a vlny přidaly na intenzitě. Byly tak prudké, že nám utrhly i dekompresní žebřík i se dvěma dekompresními přístroji a bójkami. Rychlým zákrokem Jurie Bataeva (místní istruktor TDI/SDI) a bravurním kormidlováním kapitána lodě se odplouvající dekompresní přístroje podařilo zachránit. Jako ideální se ukázala směs dýchacích plynů EAN 38.

Loučíme se s kapitánem a posádkou a vracíme se již za tmy do našeho tábora za Olenivkou.