POTÁPÍME SE DO ČERNÉHO MOŘE NA TARCHANKUTU

Na čumendu dobré. Na sotva přikrytých vodou kamenech sedí barevné ryby mořský psíček (Aidablennius sphynx), a mezi těmito kameny plave i psíček paví (Salaria pavo). Dospělí samci mají na hlavě nádherný červený hřebínek. Psíků je v mělkých vodách mnoho. Sledovat je je možné, aniž by člověk namočil nohy. Jsou velmi směšní. Prohledávají mladou vodní trávu, roztahují vlajky svých ploutví, když zjistí nebezpečí. Když najdou potravu, perou se o ni doslova jak psi, urvat sousto pro sebe.

Mezi „psím“ osazenstvem moře je i obyčejný mořský psík (Parablennius sanguionolentus). Jsou největší a nejplašší. Žijí do hloubky až 30m.

Nejméně se vyskytující je psík neznámý (Parablennius incognitus). Byl objeven v Černém moři až v roce 2001.

Krasavice dlouhošupinatý mořský psík (Parablennius tentacularis) se rád schovává do všemožných děr s úzkým vchodem. Můžeme je spatřit např. v prázdné skořepině rapana, nebo i v lahvi ležící na mořském dně.

Mořští psíci patří mezi velikou a velmi různorodou rodinu okounovitých. Musí se proplétat mezi kameny a v rostlinách a proto mají holou kůži s vrstvou slizu. Ta má ochranou funkci i v době, kdy psík vyběhne z vody. Břišní ploutve mají malé, umístěné pod hrdlem, aby jim nepřekážely při lezení po kamenech.

Malý mořský psík (ne více než 4 cm), který se vyskytuje jak na mělčině, tak až do 20 m, je jelenorohý psík Zvonimira (Parablennius zvonimiri). Má růžky nad očima. Je na kamenech všude, kde vykukují z děr. Jsou ale malé.

Velmi bojácná a plachá je rybka chocholatý mořský psík (Coryphoblennius galerista). Pouze když zjistí, že není v okolí nebezpečí, vyskočí na kámen a začne z něho poskakováním shazovat trávu, mořské žaludy. Na bocích huby má ostré zoubky k „čištění“ kamenů. Je to jediná černomořská ryba – psík, která nemá na hlavě párový výrůstek, ale chochol. Ryba není větší než 8 cm. Je zajímavá i tím, že jako psík sfinga vyskakuje z vody na kameny omývané vlnami, aby se zde nažrala.

Nejčastěji zde potkáváme meduzy Meduza kornerot (Rhizostoma pulmo) – lehko ji poznáme podle masité, zvonu podobné kopuli a těžké „bradě“, které se houpe pod ním. Má žahavá, jedovaté tykadla.

Další, (Aurelia aurita), druhá velká černomořská meduza nemá takovou sílu, kůži lidského těla neprorazí. Nebezpečné je však zasažení okolí oka, nebo rtů.

Meduza loví plankton a malé rybky, které paralyzuje pomocí speciálních stříkacích klícek. Při dotyku se odlomí jakýsi špunt a vyteče jed. Klícka je jednorázová zbraň. Jednou vystřelí a odumírá. Klícky jsou umístěny kolem jejího deštníku.

Nejkrásnější rybou Černého moře je Trypterygion tripteronotus. Neuvěříš vlastním očím jak je pohádková, pokud ji ale uvidíš. Nejkrásnější je ve slunečním světle. Má zlaté ploutve, Hlava bývá tu červená, tu černo-fialová. Samice bývá olivově-zelená. Samci na bocích krvavě červení. Bývá často u kolmých skalních stěn, po kterých běhají jak po rukách (břišních ploutvích). v hloubkách od 5-10 m. Je stroze teritoriální.

Další ryba je hrozivě vypadající Skorpena notata. Je to skutečný div. Velká hlava s bodlinami, výrůstky, krví podlitýma očima, ohromná huba s tlustými rty. Ty co žijí v mělčinách jsou červenavé a jsou do 15 cm. Ty hlubinné, žlutavé jsou 25-50 cm. Leží „krásný“ jak na trůnu, na samostatném kameni na podušce z trávy a hledá svou kořist. Má jedovaté trny na zádech aje-li ohrožena brání se. To jsou zbraně obranné. A útočnou zbraní jsou čelisti s množstvím křivých zubů, které jsou nebezpečné pro rybky, které se dostanou na malou vzdálenost od nich. Ryba umí měnit své barvy.Rychle zesvětlat, nebo ztmavnout v závislosti od světla okolo. Proto je spatřit je velmi těžké. Potápěče, který k ní natáhne ruku, nebo rybář, který ji chce vytáhnout ze sítě, může zranit svými šípy. Rány od šípů přinášejí krutou bolest. Zraněné místo napuchne a zarudne. K tomu se přidá horečka a celková slabost. V takovém případě zabere jen jód, nebo ta zelená tinktura, mají se vzít antialergika. Pít hodne vody. A uhánět k lékaři. Smrtelné případy nejsou známé, ale příjemného je v tom moc málo. Jinak masíčko těchto mršek je vynikající, pokud se nám podaří ji vyčistit.. Lepší je ale se sní moc nekamarádit.

V Černém moři je jedna unikátní tropická ryba a názývají ji „ryba vlašťovka“ (Chromis chromis) Sapín síťkovaný. Její ocas je podobný vlašťovce. K potěru se chová stejně jako korálové ryby. Mladé „vlašťovičky“ do 5 cm jsou světle modré. Později jsou načernalé s fialovými ploutvemi a na slunci se stávají žluté. V hloubce 8-10 m krouží kolem velkých kamenů v hejnech a hledají potravu. Na dně v trávě staví hnízda a v nich ostře chrání jikry. V zimě ujíždějí do hlubin, kde se chrání před zimou a větry.

Tato rybka Spicara smaris má mnoho názvů. Lehce mění barvu i své pohlaví. 1-2 leté jsou všechny samice a později se všechny změní v samce. Proto samci jsou vždy silní chlapáci. Jsou dlouhé 15-25 cm. Mají hezké fluoreskující ploutve. Nejraději žijí v hloubce 10-12 m.

Zahlédneme od trávy se nelišící mořskou jehlu (Syngnathus acus), která dorůstá do 47 cm a žije až do 20 m hloubky. Je jich na písečném dně často mnoho. Někdo se jich bojí, protože připomínají zmije. Nejsou však nebezpečné. Živí se mikroskopickými perifitony.

POTOPÍME SE HLOUBĚJI

Jsme v hlubině do 15 m. V podvodním lese trávy Cystoseira barbata, nejrozšířenější příbřežní traviny, jejíž větve dosahují až půldruhého metru a táhnoucí se vzhůru díky vzduchovým váčkům.

Žije zde např. Zelenuška (Symphodus quinquemaculatus a Symphodus griseus). V lese trávy jsou jak ptáčci. Dál je tu i (Symphodus ocellatus a Symphodus tinca), taky zelenušky. Samci se v době páření nalévají světlými barvami. A to od konce dubna až do konce léta, kdy je voda teplá. Hnízda jiker mají přikryté v prohlubních v písku, nebo i v tunelech ve větvích Cystoserie. Když postaví hnízdo, samec před hnízdem tancuje a láká samičku. (Prasák, ale pozor! Nevyplatí se mu to….) Jakmile samička položí jikry, rychle odpluje a na rodinu zapomene!!!!!!! Samec pak jikry oplodní a ochraňuje je od jiných ryb a břišními ploutvemi jikry ovívá. Tuto vlastnost má v Černém moři většina ryb. Tak se chovají i ryby psíci i býčci.

Zelenušky se živý tím, že ohryzávají z větví rostlin a kamenů kůru živočichů, červy, mořské žaludy. Zelenušky žijí až do 40 m.

V korunách trav žije světlá krevetka (Palemon elegans) . Žije zde i řada dalších živočichů, jako např. Nephthys hombergii.

Koruna každé trávy je celý svět sousedů. Malých i větších. Malé škeble, ráčci, bakterie, améby, atd.

Najdeme tu i mořské koníky (Hippocampus hippocampus).

Černomořští koníci se hezky starají o své samice. (Jsou jak švédská trojka). Dva samci plují kolem samice. Splétají a rozplétají ocas, hladí ji ploutvemi, odplouvají a připlouvají, To vydrží až týden (ještě když je voda chladná). Oba samci ukazují své kasy a samice si vybírá tu lepší (jak ty naše v hypermarketu). Tak jako tak pak do kapsy jednoho samce naklade jikry. Ty opatruje až do vykulení. Podobně to dělá i mořská jehla. Těhotnými tak jsou tady samci!!!!!!!

V tomto lese u dna na kamenech roste dvaceticentimetrový keřík červené rostliny Corallina officinalis) a (Cladostephus verticillatus), která připomíná aloe.

Potkáváme zde velké kamenné kraby (Eriphia verrucosa). Pravda u břehu jich moc není, protože je loví výrobci suvenýrů a turisté. Je to dravec, který si hlídá své teritorium a je tak silný, že rozdrtí krunýř jiného raka a podaří se mu chytit i nepozornou rybu.

V jakékoliv hloubce tu můžeme potkat ležícího mořského ježka Scorpaena notata a Scorpaena porcus, kteří přeplouvají od kamene ke kameni a plaší tak mořské psíky.

Je doba migrace a tak vidíme i velké (až 30 cm dlouhé) stříbrné ryby v hejnech cípaly (Lisa aurata) . S chutí je jedí delfíni.

Cípal je dobrý plavec. Žere tak, že žere jíl, nebo písek spodním rtem jak lopatou. Nechá si v sobě co potřebuje a zbytek prochází rybou. Je to ryba, která může žít ve sladké i slané vodě. Proto jich je hodně. Dokáží žít i do 50m, kde už je voda Černého moře velmi slaná.

Daří se tu i rybě cípalovi (Mugil sojui), která je z dálného východu. Dosahuje délky 30-50 cm.

Je to cíl lovu z břehu. Nám se však nepodařilo ji ulovit.

POTÁPÍME SE JEŠTĚ HLOUBĚJI

Pod hlubinou deseti metrů se obraz \černého moře mění. Kameny jsou pokryty keříky zelené rostliny Codium vermilara. Tady to stojí za to.

Kolem velkých, odděleně stojících kamenů proplouvá velké množství ryb vlašťovek. Vůbec se potápěčů nebojí. Připlouvají, nakukují do potápěčské masky. Je to zde jediný zástupce rodu, který žije jen v teplých vodách. Tato ryby Chromis chromis je zajímavá tím, že jako jediná v Černém moři pojídá medůzy. Připlouvají k nim a okusují je.

Kolem krouží Spicara flexuosa, šedivý okoun, pokrytý červenými svítícími barvami s temným bodem na bocích. Neobyčejně barevní jsou v době páření. O rodinu se zde také stará samec. Dále jsou zde Spicara flexuosa meana a Spicara smaris.

Vhloubkách od 15 do 30 m se mění i rostlinstvo. Je nahrazeno na kamenech se smějící čepice červené Fillofory žebříčkové (Phyllophora nervosa).

V těchto hloubkách na stěnách skal, pod nimi i na písku je nejvíce rapanů. Zde se i loví.

Je to jeden z nejkrásnějších, největších a nejběžnějších evropských mořských plžů Rapana venosa Valenciennes, 1846). Zná jej dobře snad každý, kdo byl někdy u Černého moře a nemusím jej tedy sběratelům představovat. Původně žila jako dravec lovící mlže v teplých vodách na jihu Japonska a byla známa pod jménem Rapana thomasiana Crosse, 1861. V roce 1941 byla lodní dopravou zavlečena do Černého moře na bulharské pobřeží, kde se počala živit slávkami a nesmírně rychle se rozmnožovala a šířila po celém Černém moři. Slávky jsou velmi důležitou lidskou potravou, ale Rapana je zjevně asi nemůže decimovat, protože jediná slávka produkuje ročně až dva miliony vajíček, a tak je jejich početnost omezována spíše prostorovými možnostmi uchycení než lovem.V tomto ohledu tedy nebezpečná není, i když jí bylo navrhováno české jméno rapana škodlivá.

Povrch kamenů je tu pokryt živými různobarevnými kůrami, hvězdnaté malinové kolonie a kolonie hydroidních polypů (Botrillus schlosseri).

Pojídá je největší červ tohoto moře (Serpula vermicularis). Zde najdeme i aktinie, které zde pojídají živý plankton a neživý detrit. Detritu je tu tolik, že pod úrovní 15 m se usazuje na dně jako šedivý prach, který je pochoutkou pro Cípaly.

Pobíhají tu také mořští psíci vertikálně po kamenech a stěnách. Dole u kamenů plavou rychlí mořští karasi (Diplodus annularis) s černým terčem před ocasem. Vedle nich se vzácněji objeví i zubatec (Diplodus puntazzo). Tito zubatci svými zuby připomínající zobák ohryzávají rychle se obnovující „kůru“ z podvodních kamenů.

Velkým zážitkem je potkat i jakoby v tričku oblečeného kamenného okouna. (Serranus scriba). Žije v 15m hloubkách. Je veliký 30-40 cm. Je rychlý. Lovec!

Tvrdě hájí své lovné teritorium. Jsou to takoví podvodní vlci. Útočí na vetřelce a svoji nelibost dají najevo i člověku. Zajímaví jsou i tím, že jsou to hermafroditi. Mají i vaječník i semeník. Ti dozrávají v různou dobu a tak jsou jednou samicí a jindy zase samcem. (To by bylo něco pro travestity). Tato změna pohlaví tu není výjimkou. Např. zelenušky jsou do 3-4 let samicemi a starší ryby jsou samci. U mořských karasů je to obráceně. Nejdříve jsou samci a pak se změní v samice.

Pod převislými kameny se proplouvají rodinky krásných, tmavých a mohutných ryb (Sciaena ambra).

Podvodní skály padají do hloubky 25-35 m. Dále se nachází ztrácející se v temnotě černomořské roviny a prohlubní.

Ještě hlouběji se písek mění v jíl. Po této rovině pobíhají velicí dlouhonozí travní krabi (Carcinus maenas).

V této hloubce už je chladná voda.

Vždyť v létě se voda prohřeje ne více než do 30-40 m a hlouběji má po celý rok stabilní teplotu 8-10 stupňů.

V této chladné vodě žije veliká, do 1 m, placatá kambala velká (Psetta maxima maeotica), která se zahrabává do písku.

Mořští kohouti Štítník červený (Trigla lucerna) mají také rádi chladnou vodu a tak se v létě zdržují pod úrovní teplé vody. Štítník červený žije obvykle u dna ale občas i ve volné vodě v hloubce 5 – 300 m. Dokáží vyskočit vysoko nad hladinu. Měří většinou 25 – 50 cm, maximálně 75 cm.

Tělo mají dlouhé, trojúhelníkové. Hlava je velká, opancéřovaná, dlouhá ústa jsou úplně dole u země. Tělo pokrývají malé hladké šupiny, podél postranní čáry jich je 70. Hřbetní ploutve jsou dvě, první ke kratší ale vyšší, má 8 – 10 tvrdých ploutevních paprsků, druhá hřbetní ploutev má 15 – 18 měkkých paprsků. U základny hřbetních ploutví se táhne řada 24 – 25 malých kostěných trnů. V řitní ploutvi je 14 – 17 měkkých paprsků. Zbarvení může být různé podle prostředí. Hlava je tmavě červená, hřbet červený, žlutý nebo hnědý s tmavými příčnými pruhy. Boky jsou červené nebo žluté, břišní strana růžová nebo bělavá. Prsní ploutve jsou modře lemovány. Ocasní řitní a břišní ploutve jsou červené. Doba tření závisí na výskytu, je to v zimních měsících, nebo počátkem léta. Jikry se vznášejí volně ve vodě. Mladé rybky žijí při pobřeží.

Nejlépe se tu daří rejnoku ostnatému (Raja clavata). Tady mu říkají mořská liška. Je až 7O cm dlouhá. Žije na dně. Ocas má dlouhý až 20 cm. Práská s ním jako s bičem a může způsobit hlubokou sečnou ránu.

Kohouti prohrabávají dno svými neobyčejnými „prsty“, oddělenými paprsky ploutví, kde hledají potravu korýše. Mohou také ale rychle vystartovat a atakovat proplouvající jiné ryby. Překvapivá vlastnost kohouta je, že může vydávat zvuky. Umí chrochtat, vrčet a tento zvuk je pod vodou daleko slyšet.

Loví zde i Ostroun obecný (Squalus acanthias). Lze ho naprosto spolehlivě rozpoznat podle výrazných trnů před oběma hřbetními ploutvemi (obrázek). Zuby ostrouna jsou hladké, s oblou vnitřní stranou a špičkou mířící zřetelně k vnějšímu okraji tlamy. Jde o velmi malého žraloka (zřídka přes 1,5 m a do 10 kg). Není nebezpečný.

Toho jsme neviděli, ale objeví se tu prý i Jeseter velký (Acipenser sturio) ryba vyskytující se podél evropských břehů od Norska až po středozemí. Je opravdu veliký, běžně 2 metry, ale vyskytly se případy i nad 5 metrů. Je na hřbetě kryt kostěnými výrůstky, jeho hřbetní ploutev je umístěna značně vzadu. Má tvar těla docela podobný žralokům, což mu umožňuje rychlé plavání. před bezzubou tlamou má jakýsi rypák, což mu umožňuje rýt na dně. Živí se bezobratlými.

Zahlédneme i Mořského draka (Trachinus draco). Ryba je podlouhlá podobná zmiji. Má hranatou hlavu, oči nahoře a téměř žádnou hubu. Zavrtává se do písku k lovu malých rybek. V nebezpečí vypustí ze zádové ploutve černý vír. Má i jedovatý výrůstek za žábrami.

Nejčistší voda na potápění tu je z jara. Kdy je chladnější a většina ryb je u břehu a užívá si oteplení po zimě. Nejprůzračnější voda je po skončení větru z břehu, který odežene povrchovou „špinavou vodu“ do moře a ta je nahrazena čistou z hloubky.