POTÁPÍME SE JEŠTĚ HLOUBĚJI

Pod hlubinou deseti metrů se obraz \černého moře mění. Kameny jsou pokryty keříky zelené rostliny Codium vermilara. Tady to stojí za to.

Kolem velkých, odděleně stojících kamenů proplouvá velké množství ryb vlašťovek. Vůbec se potápěčů nebojí. Připlouvají, nakukují do potápěčské masky. Je to jediný zde zástupce rodu, který je jen v teplých vodách. Tato ryby Chromis chromis je zajímavá tím, že jako jediná v Černém moři pojídá medůzy. Připlouvají k nim a okusují je.

Kolem krouží Spicara flexuosa, šedivý okoun, pokrytý červenými svítícími barvami s temným bodem na bocích. Neobyčejně barevní jsou v době páření. O rodinu se zde také stará samec. Dále jsou zde Spicara flexuosa meana a Spicara smaris.

V hloubkách od 15 do 30 m se mění i rostlinstvo. Je nahrazeno na kamenech se smějící čepice červené Fillofory žebříčkové (Phyllophora nervosa).

V těchto hloubkách na stěnách skal, pod nimi i na písku je nejvíce rapanů. Zde se i loví.

Je to jeden z nejkrásnějších, největších a nejběžnějších evropských mořských plžů Rapana venosa (Valenciennes, 1846). Zná jej dobře snad každý, kdo byl někdy u Černého moře a nemusím jej tedy sběratelům představovat. Původně žila jako dravec lovící mlže v teplých vodách na jihu Japonska a byla známa pod jménem Rapana thomasiana Crosse, 1861. V roce 1941 byla lodní dopravou zavlečena do Černého moře na bulharské pobřeží, kde se počala živit slávkami a nesmírně rychle se rozmnožovala a šířila po celém Černém moři. Slávky jsou velmi důležitou lidskou potravou, ale Rapana je zjevně asi nemůže decimovat, protože jediná slávka produkuje ročně až dva miliony vajíček, a tak je jejich početnost omezována spíše prostorovými možnostmi uchycení než lovem.V tomto ohledu tedy nebezpečná není, i když jí bylo navrhováno české jméno rapana škodlivá.

Povrch kamenů je tu pokryt živými různobarevnými kůrami, hvězdnaté malinové kolonie a kolonie hydroidních polypů (Botrillus schlosseri).

Pojídá je největší červ tohoto moře (Serpula vermicularis). Zde najdeme i aktinie, které zde pojídají živý plankton a neživý detrit. Detritu je tu tolik, že pod úrovní 15 m se usazuje na dně jako šedivý prach, který je pochoutkou pro Cípaly.

Pobíhají tu také mořští psíci vertikálně po kamenech a stěnách. Dole u kamenů plavou rychlí mořští karasi (Diplodus annularis) s černým terčem před ocasem. Vedle nich se vzácněji objeví i zubatec (Diplodus puntazzo). Tito zubatci svými zuby připomínající zobák ohryzávají rychle se obnovující „kůru“ z podvodních kamenů.

Zde se proplouvá i jakoby v tričku oblečený kamenný okoun (Serrranus scriba).

Hájí tak zde své lovné teritorium. Jsou to takoví podvodní vlci. Útočí na vetřelce a svoji nelibost dají najevo i člověku. Zajímaví jsou i tím, že jsou to hermafroditi. Mají i vaječník i semeník. Ti dozrávají v různou dobu a tak jsou jednou samicí a jindy zase samcem. (To by bylo něco pro travestity). Tato změna pohlaví tu není výjimkou. Např. zelenušky jsou do 3-4 let samicemi a starší ryby jsou samci. U mořských karasů je to obráceně. Nejdříve jsou samci a pak se změní v samice.

Pod převislými kameny se proplouvají rodinky krásných, tmavých a mohutných ryb (Sciaena ambra).

Podvodní skály padají do hloubky 25-35 m. Dále se nachází ztrácející se v temnotě černomořské roviny a prohlubní.

Ještě hlouběji se písek mění v jíl. Po této rovině pobíhají velicí dlouhonozí travní krabi (Carcinus maenas). Tady už je chladná voda. Vždyť v létě se voda prohřeje ne více než 30-40 m a hlouběji má celý rok stabilní teplotu 8-10 stupňů.

V této chladné vodě žije veliká, do 1 m, placatá kambala velká (Psetta maxima maeotica), která se zahrabává do písku.

Mořští kohouti Štítník červený (Trigla lucerna) mají také rádi chladnou vodu a tak se v létě zdržují pod úrovní teplé vody. Štítník červený žije obvykle u dna ale občas i ve volné vodě v hloubce 5 – 300 m. Dokáží vyskočit vysoko nad hladinu. Měří většinou 25 – 50 cm, maximálně 75 cm.

Tělo mají dlouhé, trojúhelníkové. Hlava je velká, opancéřovaná, dlouhá ústa jsou úplně dole u země. Tělo pokrývají malé hladké šupiny, podél postranní čáry jich je 70. Hřbetní ploutve jsou dvě, první ke kratší ale vyšší, má 8 – 10 tvrdých ploutevních paprsků, druhá hřbetní ploutev má 15 – 18 měkkých paprsků. U základny hřbetních ploutví se táhne řada 24 – 25 malých kostěných trnů. V řitní ploutvi je 14 – 17 měkkých paprsků. Zbarvení může být různé podle prostředí. Hlava je tmavě červená, hřbet červený, žlutý nebo hnědý s tmavými příčnými pruhy. Boky jsou červené nebo žluté, břišní strana růžová nebo bělavá. Prsní ploutve jsou modře lemovány. Ocasní řitní a břišní ploutve jsou červené. Doba tření závisí na výskytu, je to v zimních měsících, nebo počátkem léta. Jikry se vznášejí volně ve vodě. Mladé rybky žijí při pobřeží.

Kohouti prohrabávají dno svými neobyčejnými „prsty“, oddělenými paprsky ploutví, kde hledají potravu korýše. Mohou také ale rychle vystartovat a atakovat proplouvající jiné ryby. Překvapivá vlastnost kohouta je, že může vydávat zvuky. Umí chrochtat, vrčet a tento zvuk je pod vodou daleko slyšet.

Zde loví i Ostroun obecný (Squalus acanthias). Lze ho naprosto spolehlivě rozpoznat podle výrazných trnů před oběma hřbetními ploutvemi (obrázek). Zuby ostrouna jsou hladké, s oblou vnitřní stranou a špičkou mířící zřetelně k vnějšímu okraji tlamy. Jde o velmi malého žraloka (zřídka přes 1,5 m a do 10 kg). Není nebezpečný.

Objeví se i Jeseter velký (Acipenser sturio) ryba vyskytující se podél evropských břehů od Norska až po středozemí. Je opravdu veliký, běžně 2 metry, ale vyskytly se případy i nad 5 metrů. Je na hřbetě kryt kostěnými výrůstky, jeho hřbetní ploutev je umístěna značně vzadu. Má tvar těla docela podobný žralokům, což mu umožňuje rychlé plavání. před bezzubou tlamou má jakýsi rypák, což mu umožňuje rýt na dně. Živí se bezobratlými.

Nejlépe se tu daří rejnoku ostnatému (Raja clavata). Tady mu říkají mořská liška.

Nejčistší voda na potápění tu je z jara. Kdy je chladnější a většina ryb je u břehu a užívá si oteplení po zimě. Proto červen je ten nejlepší!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Nejprůzračnější voda je po skončení větra z břehu, který odežene povrchovou !špinavou vodu“ do moře a ta ja nahrazena čistou z hloubky.